TV Magazín: První album zpěvačky Alice Konečné se jmenuje Holka, co máš ji rád a festivaloví porotci si tuto rodačku ze Zlína skutečně zamilovali. Ocenění sbírá po celém světě a i přes své mládí (17 let) ke svým dvorním skladatelům může řadit taková esa, jako je např. Američan Michael Jay. Alice ovládá hru na kytaru, klavír a flétnu a studuje pražskou konzervatoř. Protože ví, čeho chce dosáhnout, denně na svém talentu i na rozšíření svých dovedností dál pracuje.
V jedenácti letech jste vyhrála první velkou soutěž. Byl to váš hudební start?
Byla to soutěž Zlatá nota, ale určitě to ještě neznamenalo start v mé hudební dráze. Díky této soutěži jsem si uvědomila, že mě zpěv opravdu moc baví a že hlavně dělá radost ostatním. Aspoň jsem to tak cítila… Miluju zpěv čím dál víc a moc ráda zpívám pro druhé.
Další ocenění na sebe nedala dlouho čekat, a to i na mezinárodní úrovni. Jaké zkušenosti jste si ze zahraničních festivalů odnesla?
První můj zahraniční festival byl v Egyptě, v Káhiře, což pro mě byla snad největší zkušenost. Už jen slyšet zpěváky a zpěvačky v mém věku, domlouvání se v angličtině s různými národnostmi, rozhovory do televizí. Z každého festivalu jsem si něco odnesla. Každý byl úplně jiný a na každém úplně jiní lidé. Super bylo to, že jsem se seznámila se stejně starými kamarády z celého světa a mohli jsme si všichni povídat o tom, co nás baví.
Jak se vám dařilo vše propojit se školou?
Aktivity se školou, hlavně základní, nebylo jednoduché propojovat. Místo aby mi učitelé usnadňovali cestu ke zpěvu, bylo tomu právě naopak. Dalo se to těžko stíhat. Proto jsem taky odešla ze Zlína a 9. Třídu jsem dodělala v Praze, kde ke mně byli vlídnější a tolerovali mé mimoškolní aktivity. Bohužel mi čas potom nedovolil denní studium na konzervatoři, tak jsem musela přistoupit na individuální studium, při kterém jsem si už mohla do programu zařadit i působení ve Velké muzikálové show. Tahle práce mi přinesla velké zkušenosti a nové kontakty s lidmi z muzikálového showbyznysu.
Holka, co máš ji rád bylo vaše první album, druhé jste točila v Los Angeles. Jak se rodí taková šance?
Musím přiznat, že jsem měla velké štěstí, že jsem potkala amerického skladatele Michaela Jaye. Setkala jsem se s ním v Praze na křtu alba Co láska si žádá, kde jsem měla jednu písničku. Poté mi Michael nabídl písničky na první album a pak přišla nabídka na album Girl v angličtině v Los Angeles. Byl to můj velký sen natočit celé album v Americe. Už to je pro mě velký úspěch a doufám, že se mě štěstí, co mám, nepustí! Jen mě mrzí, že hudba, kterou zpívám, není chytlavá na první poslech, a tak mi bude asi dlouho trvat, než si najdu své posluchače. Ale přesto nechci slevit a dělat jednoduchou dance music ve stylu Holki apd.
Mluví se o vás jako o nastupující velké hvězdě. Jaká je vaše současná meta a co jste ochotná pro ni obětovat?
Pro svou karieru jsem ochotná obětovat vše, co je možné prosadit prací. Nevím, jestli jsem nastupující hvězda, nebo jestli to někdo říká. Snažím se dělat všechno poctivě a perfektně. Nechci dělat kompromisy. Moc bych si přála uspět. Myslím si, že všechno je ve hvězdách, ale člověk se musí snažit všechno dělat tak, aby se to splnilo. Dřu několik hodin denně – zpívám, tančím, hraju na klavír, učím se angličtinu…