Kopie Lucie Bílé

„Hudba mě brala odmala. Zpívala jsem pořád dokola písničky od Lucky Bílé, až jsem nakonec vůbec nemohla odbourat ten její typický výraz. Byla jsem taková její malá kopie,“ vzpomíná se smíchem na své pěvecké začátky. Prý už tehdy měla jasno, že chce být hvězda, ale nikdo ji nebral vážně. Až po pár letech, když se její rodiče rozvedli, ji maminčin přítel přivedl do agentury hledače hudebních talentů Luďka Malára.  „Bylo mi jedenáct. Přišla jsem tam a zazpívala mu. Popravdě, na zadek si ze mě nesednul, protože v té době jsem neměla školený hlas. Vysvětlil mi, že jestli ze mě něco má být, musím chodit na hodiny zpěvu, rétoriku, taneční kurz, angličtinu… Bylo toho tolik, že jsem si říkala: ‚Ten chlap se zbláznil!’ Chtěla jsem být hvězda, to jo, ale nenapadlo mě, kolik je za tím práce. Nakonec jsme se domluvili na spolupráci a ve třinácti jsem se přihlásila na soutěž Zlíntalent, kterou pořádá. Sice jsem nevyhrála a dostala se jenom do finale, ale byl to odrazový můstek. Od té doby jsem totiž, díky jeho agentuře, jezdila na světové pěvecké soutěže. První byl Egypt, potom Rumunsko, Malta, Kazachstán… Nasbírala jsem nějaké ceny, třeba v Bulharsku v roce 2002 jsem se umístila jako třetí na festival Discovery. Na první cestu se mnou jela maminka, ale postupem času jsem se osamostatnila. Cestování mi dodalo hodně sebevědomí.“

V L.A. jako doma

V té době už Alice také natáčela svou první desku – Holka co máš ji rád. Při práci na ní potkala amerického hudebního skladatele Michaela Jaye, se kterým pracovala na dalších deskách Věrně nevěrná, Girl a Magnet. Album  Girl natáčela v angličtině, navíc rovnou v Los Angeles. „ Přestože mi bylo patnáct a byla jsem měsíc bez rodiny v L.A., nepřipadala jsem si tam vůbec ztracená – naopak, spíš nadšená, protože cestování miluju! Akorát mi bylo smutno po mamce. To je člověk, kterému řeknu úplně všechno, takže mi tam moc chyběla.“

Nesměla jsem do Superstar

Album Girl pak musela kvůli smlouvě s hudebním vydavatelstvím přezpívat do češtiny, ale žádný velký úspěch se nekonal.  „Tenkrát zrovna začala Superstar, do které jsem se nemohla kvůli smlouvě přihlásit. Připadalo mi, že v záplavě všech těch nových zpěvaček nemám šanci dostat se nahoru. Tehdy jsem měla vážně krizi. Dřela jsem tak dlouho a pořád nic. Ale pak jsem si řekla, že nemá cenu to kvůli jednomu neúspěchu položit a že musíme vydržet. Jsem Býk, a když něco chci, tak o to tvrdě bojuju. Takže jsem zase zvedla hlavu a šla si dál za svým snem. Takové popostrčení kupředu byla získaná role Fulvie v muzikálu Kleopatra. V tu chvíli to pro mě byla záchrana. Potom si mě vyhmátnul Peter Fider (producent dua Verona nebo skupiny Holki – pozn. red). Sháněl zpěvačku do chystaného projektu ve stylu evropského r’n’b. Já se mu pěvecky líbila, navíc jsem uměla dobře anglicky, takže jsme si plácli a tak vlastně vznikl projekt Le Monde.

Moc kamarádek nemám

Toho, že neměla klasické dětství a dospívání, prý Alice vůbec nelituje. „Luděk mi říkal už před lety, že pokud chci uspět, musím se věnovat pouze kariéře. Žádné diskotéky, žádné poflakování se s kámoškama. Po kariéře zpěvačky jsem toužila tak moc, že mi to bylo jedno. Faktem je, že kamarádek opravdu moc nemám. Přátelím se spíše se staršími lidmi, než jsem já. Spolužačky jsem neviděla od základní školy. Ne že bychom si neměli o čem povídat, ale myslím, že jsme každá někde jinde, a že můj život moc nechápou. Takže moje největší kamarádka je dodnes maminka, se kterou máme opravdu skvělý vztah.“

Průlom s Le Monde

S Le Monde teď Alice jezdí po celé ČR a vystupuje na diskotékách. Všechny víkendy, až do konce roku má nabité, v týdnu chodí do posilovny, hraje na klavír, denně zpívá… „Taky pečuju o svého pejska Dantyho, kterého jsem dostala k dvacetinám, trávím čas u počítače a komunikuju s fanoušky. Moc dobře si totiž vzpomínám, když jsem jako malá psala dopisy svým oblíbeným zpěvačkám a ony mi neodepisovaly. Dost mě to tenkrát mrzelo, tak se snažím nebýt stejná. Nedávno mě nějaký kluk psal, že se do mě zamiloval – chudák! Chodí mi i negativní ohlasy, které ale neodsuzuju, protože každý má jiný vkus. Mě třeba víc než česká hudba baví zahraniční pop-music. Připadá mi pestřejší a člověk se z ní jakoby víc naučí. Líbí se mi Christina Aguilera, Celine Dion, Justin Timberlake, R. Kelly a spousta dalších. Sama bych se časem chtěla osamostatnit jako sólová zpěvačka a kromě R’n’B zkusit třeba i rockové balady… Tak možná někdy v budoucnu. Teď jsem v Le Monde a vážím si toho ještě víc, když si vzpomenu, jak dlouho mi trvala cesta k popularitě.“

Co na to nejlepší kamarádka maminka?

„Jsem nadšená, že se dceři podařilo uspět, protože jsme tomu opravdu hodně obětovaly. Myslím, že Alička je ke kariéře zpěvačky předurčená. Když měla krizi, povzbuzovala jsem ji, že lepší postupovat krůček po krůčku, než aby její kariéra vylétla strmě vzhůru a pak spadla dolů. Po mně talent určitě nemá, když jsem s ní zkoušela zpívat druhý hlas, vždycky mi řekla: Mami, radši nezpívej. Podle mě má dar od boha.“